A triatlonová sezóna je za námi! 70.3 Ironman Vouliagmeni, Greece byl poslední plánovanou akcí letošního roku, a přestože byl příjezd do Řecka trošku dramatický, akci jsem si užil. Závod jsem dokončil za 5:21:41 hodiny s čímž jsem docela spokojený. Rozhoupané plavání mě stálo poměrně hodně sil, cyklistika nejela podle představ a běh s převýšením přes 200 metrů byl hodně těžký, ale vydal jsem ze sebe vše, co aktuálně bylo možné!

Ranní moře bylo nezvykle neklidné a poměrně rozhoupané. Ve vlnách jsem se chvílemi špatně orientoval, bojoval se stabilizací polohy těla a vlny mě často rozhodily z rytmu. Zaplaval jsem za 39:09 minuty, což vzhledem k podmínkám není špatné, ale cítil jsem levé rameno,          a to není zrovna začátek, jaký bych si představoval.

Cyklistiku jsem rozjel na plánovaném výkonu, ale v druhém okruhu jsem již výkon neudržel a mírně zvolnil, protože bolest ramene se stupňovala. A bohužel nejen ramene, protože den před závodem jsem smolně spadl z vozíku a narazil si oba lokty, které jsem ještě před startem ledoval. Výrazně mě to nelimitovalo, ale přeci jen se všechny neduhy nasčítají, a minimálně vytvoří nepříjemnou vzpomínku. Cyklistiku s převýšením 580 metrů jsem zajel za 3:07:06 hodiny, ale čekal jsem trošku víc!

Závodu v Řecku dominoval brutální běh s celkovým převýšením přes 200 metrů, který byl bezesporu jedním z nejnáročnějších v seriálu závodů Ironman. S časem 1:20:53 hodiny jsem spokojený, protože tak nějak jsem si to plánoval. Ke svému výkonu v závodě bych přesto mohl mít spoustu výhrad, ale co mi udělalo dvojitou radost, bylo dokončení mého sparing partnera z bílé stopy, kterého tréninkově vedu, a který si ve svém pátém dokončeném 70.3 IM výrazně vylepšil své osobní maximum. Nebýt jeho smolné 5minutové penalty v cyklistice, byl by přede mnou! Martine, gratuluju!